V lednu si předsevzetí nedávejme
Proč nespěchat s předsevzetími
Zima není čas začátků, ale tichého umírání a zrání
S příchodem nového roku jsme obklopeni výzvami k výkonu. Vánoce, - dárky, výzdoba, "pohoda", návštěvy a pak honem Nový rok – inventura v práci a taky doma. Nové plány, cíle, nové já, restart. Jenže tělo i duše často šeptají něco úplně jiného:
Ještě ne. Zpomal. Odpočiň si. Nech věci doznít. A mají pravdu.
V přírodě je všechno v cyklech... Jaro - léto - podzim - zima. Ráno - poledne - večer - noc. Narození - dospívání - zralost - smrt. Měsíc ženy, den muže... Zima nás vybízí k prázdnotě - v diáři, v hlavě... V přírodě v zimě nic nezačíná. Semena neprorážejí zem. Stromy nekvetou. Zvířata šetří energií. Zima je časem útlumu, ticha a rozkladu starého.
V mnoha starých kulturách byla zima vnímána jako malá smrt – ne tragická, ale nezbytná a přirozená. Smrt toho, co už dosloužilo, aby mohlo vzniknout něco nového.
Když si v lednu nutíme nové návyky, jdeme proti tomuto přirozenému rytmu. Není divu, že většina předsevzetí skončí vyčerpáním, pocitem selhání a studem. Co když zima není vopruz, hrůza, bahno… ale příležitost?
Co když není potřeba se "zlepšovat"? Co když je potřeba dovolit si nebýt produktivní? Nedělat aspoň v něčem nic?
Zima nás zve k:
odpočinku - bez výčitek, vždyť je pořád tma!
bilancování - co se povedlo a co ne?
tichému rozjímání - opravdu tichému... bez telefonu, bez filmu, bez knihy.. jen v tichu být.
pouštění starých vzorců - pozvánka pro pokročilé.. :)
naslouchání tělu - další pozvánka pro pokročilé.. sama mám doma takové, kterým tělo zatím nic neříká... (pssst.. říká, ale oni ho neslyší)
To není lenost. To je příprava půdy. Ten kdo umí dobře odpočívat, je pak mnohem výkonnější a efektivnější. A předsevzetí potřebují kvalitní odpočaté prostředí a dobře rozložený materiál v půdě, aby mohly dobře zakořenit... Rozhodnutí, která mají vydržet, nevznikají z tlaku. Vznikají z porozumění. A to chce čas. Leden je ideální na otázky:
Co už mi neslouží?
Co mě v minulém roce vyčerpávalo?
Kde jsem šla proti sobě?
A to v různých oblastech mého života - vztahy (které mě vyčerpávají? S kým se necítím sama sebou?), práce (které postupy neslouží, nevyčerpává mě to už příliš? Stojí všechny mé pracovní činnosti za ten čas, který jim věnuju?) Domácnost, rodina, záliby…
Bez odpovědí na tyto otázky jsou předsevzetí jen další formou pokusu o sebekontrolu.
Proč dává smysl počkat alespoň do konce ledna?
Konec ledna a únor už přinášejí aspoň malý posun. Dny se prodlužují. V těle se začíná probouzet víc energie. A kdy je to ještě lépší: jarní rovnodennost.
Ta je skutečným začátkem nového cyklu. Světlo a tma jsou v rovnováze. Příroda se nadechuje k růstu. Předsevzetí daná v tomto období:
mají přirozenější podporu
nejsou založená na popření sebe sama
častěji vydrží
vycházejí z vnitřního souhlasu, ne z tlaku okolí
Co si dát místo předsevzetí v zimě?
Zkus si místo cílů dát záměr na zimu:
dovolím si zpomalit
budu k sobě laskavější
budu víc spát
přestanu se nutit do změn
budu poslouchat, co ve mně doznívá
Tohle jsou semínka. Neviditelná. Ale silná.
A až přijde jaro…
…nebudeš začínat v době, kdy je tělo nejvyčerpanější. Budeš vycházet z hlubšího místa se silou, kterou jsi nabral/a v zimě. Z místa, kde jsi se sama se sebou potkal/a. A pak už nepůjde o vynucené předsevzetí, ale o přirozený pohyb směrem, který sis důkladně vybral/a.
Jdeš do toho? Zkusíš chvíli nedělat nic? :) Pokud ano, stáhni si tady pracovní listy, které by ti mohly pomoct se zastavit a začít se poslouchat a potom se posunout. :)
Mějte se krásně.
Vaše Weronika
